Výměna zkušeností s hlavním zjištěním: obcím chybí energetik!

Účastníci 2. studijní cesty před závodem Ertex-solartechnik GmbH v Amstettenu (Rakousko)

Účastníci 2. studijní cesty před závodem Ertex-solartechnik GmbH v Amstettenu (Rakousko)

Publikoval(-a) Tana Dutkevicova dne 30.03.2015

Šest vzájemných návštěv, desítky prodiskutovaných hodin, na dvacet míst zaměřených na OZE navštívených českými starosty v regionu Waldviertel Kernland, několik inspirativních v Česku, navštívených partnery z Rakouska...Tak lze stručně shrnout podobu výměny zkušeností při našem projektu Komunity pro zelenou energii.

Princip „párování,“ kdy se aktéři ze zkušenější země partnersky a v roli učícího regionu dělí o své postupy a názory s méně zkušenějšími kolegy se ukázal jako cenný. Pokud máme říci v čem hlavně, pak to bylo spíše v rovině obecnějších organizačních zásad a postupů, než v možném přesazování detailů technologických či administrativních. To proto, že každý projekt je po technické stránce přece jen jiný a šitý  na lokální podmínky a též zákonné rámce jsou v každé zemi odlišné. Co však přenosné být může, to jsou obecnější metody práce.

Příklad? Uveďme jen ten, zdá se, klíčový. Základním stavebním kamenem stabilního rozvoje zelené energetiky na rakouském venkově jsou zdejší energetičtí pověřenci pracující zpravidla pro celou skupinu obcí v regionu. Radí občanům i starostům, propočítávají varianty, agitují, organizují místní energetické dny, připravují dotační žádosti, hlídají plnění projektových úkolů. Prostě činí  - dotováni státem i spolkovými zeměmi! – vše co nestíhají činovníci a co by se muselo draze zadávat energetickým agenturám. Takovou osobou, u níž se vše důležité v našem partnerském regionu sbíhá, je Thomas Waldhans, pracující jako energetik jak pro svou obec, tak pro 13 vesnic tzv. malého modelového regionu, tak dílem i pro zhruba 50 obcí tzv. velkého LEADER regionu. Jeho lví podíl jsme našli u většiny projektů. Pro obce má cenu zlata. To vše bylo našincům brzy jasné. Co by za to dali, mít někoho takového doma.

Jenže co s takovým zjištěním, když u nás tato praxe není a nic nenasvědčuje tomu, že by se v budoucnu měla zrodit? O možnostech jsme v kruhu českých starostů diskutovali. Získat takovou posilu z nějakého dotačního titulu se zdá nereálné – takto orientovaná výzva není známa, obce ani nemají kapacity pro vypracování žádosti a stejně by šlo jen o řešení krátkodobé, zatímco energetika je třeba mít dlouhodobě.

Z debat se ale zrodila jistá možnost: najít způsob, jak alespoň na čas (např. po dobu plnění  joint-SEAPu, to jest pět let) využít pracovníka nejbližšího poradenského střediska EKIS. Takové je pro Kněžicko v Hradci Králové a jeho inženýr už v regionu na konzultační misi z iniciativy projektového týmu dvakrát byl. Přiznejme však, že s malým efektem. Přes propagaci jeho přítomnosti byl zájem občanů malý. Výhodou však je, že práci těchto poradců platí stát. Jde tak jen o to více takovou sílu zaangažovat ne do obecných konzultací, ale do příprav startu zcela konkrétních lokálních projektů obcí či občanů. A zde se zdá být určitá cesta: poradenství občanům umožnit pravidelně na  stejném místě, např. den v měsíci, ve spádovém Městci Králové (na tamní radnici či v restauraci „U Kazdů,“provozované synem kněžického starosty), a to se silnější podpůrnou agitací mezi občany. Pomoci modelu může i  podněcující dotace z obecní kasy (ev. kombinovaná s půjčkou) pro občana, který si zdroj OZE pořídí. Využitelný model lze převzít od Jindřichovic, kde ho starostové poznali. (Např. v Chroustově o něm už uvažují déle, bohužel jen uvažují...)

Nakolik se tedy toto hlavní memento naší projektové výměny zkušeností v praxi MAS podaří uvést do praxe, bude nyní – kdy náš projekt končí – už ale záležet jen na obcích samotných...

Author: Karel Merhaut

Photo: Táňa Dutkevičová