Výměnu zkušeností jsme končili u pionýrů OZE v Jindřichovicích

Jindřichovice pod Smrkem: Účastníci setkání míří k větrné elektrárně

Jindřichovice pod Smrkem: Účastníci setkání míří k větrné elektrárně

Publikoval(-a) Tana Dutkevicova dne 29.03.2015

K pracovně inspirativní rozlučce s rakouskými partnery mohl náš tým projektu Komunity pro zelenou energii stěží zvolit jiné sídlo než - v mnohém inspirativní - obec Jindřichovice pod Smrkem. Tato nejsevernější výspa severních Čech na Liberecku je u nás totiž průkopníkem vesnických strategií rozvoje postavených na OZE.

V čem, jak a proč se tu čistá "malá energetika" stala hybatelem probouzení, ale proč zdejší protiemisní tažení přec jen nevybudilo k následování širší svazek okolních obcí, jak tomu bylo u našich kolegů v klimatickém regionu Waldviertel Kernland (WK), to jsme sem v malé skupině přijeli v půli března zkoumat s jeho zástupci i zástupci MAS Mezilesí.

Fakta, názory i zkušenosti pro nás při posledním "face-to-face mítinku" měli starosta obce PAVEL NOVOTNÝ a místostarosta LUBOŠ SALABA...   Iniciátor zdejších aktivit, minulý starosta Petr Pávek, u toho bohužel být nemohl. Měl v ten čas právě drsnější osobní trable s úrazem od koňského kopyta i svou bohužel dožívající ekofarmou.

V kontextu desetiletí...

Předválečný městys Jindřichovice pod Smrkem čítal až 2 500 obyvatel a přezdívalo se mu „Malá Vídeň,“ což připomínají zbylé stavby rozvinuté secese (dnes např. vily Domova důchodců) a šestikolejné nádraží, dokládající kdysi významný dopravní uzel... Úpadek nastal po poválečném odsunu třetiny německých obyvatel, po zániku textilní továrny a následně v éře budování socialismu, zejména vlivem odlivu lidí a „hospodaření“ zemědělského statku v 60. letech. V posledních dvou dekádách však obec s 650 obyvateli, ležící na od Čech odvrácené straně hor, skoro v dotyku s Polskem a v podstatě i Německem, budí pozornost proudu exkurzí. Ty zde nahlížejí pod pokličku projektů a plánů vycházejících z konceptu trvalé udržitelnosti a směřování k soběstačnosti.

Z Rakouska přijeli naslouchat Georg Carl Priesner vedoucí projektu z vídeňské centrály Klimabündnis, koordinující projekt na rakouské straně a energetický pověřenec klimatického mikroregionu WK Thomas Waldhans. Oba již u nás (na Kněžicku i v Praze) byli a o situaci na poli OZE či tvorby SEAPů v ČR mnohé vědí. Stejně tak současnou fázi na tomto poli v rakouském regionu už dříve při našich cestách k „učícím“ partnerům poznali naši přítomní - starosta Kněžic Milan Kazda  (tentokrát zde i s místostarostkou Janou Sedláčkovou) a starosta Záhornice Jiří Hladký. Studijní skupina, zahrnující i trojici našich projektových koordinátorů, zahájila svou misi poslechem výkladu starosty obce, doplňovaným jeho zástupcem, v samém centru místního komunitního dění. Tím je klubová kavárna v sousedství radnice i sportovního areálu.

Setkání účastníků se starostou a místostarostou obce

Co nového pod vrtulemi

Výčet skladby a fungování energetického hospodářství obce zde můžeme pominout, neboť je už součástí jiného článku na tomto webu.

Zde proto jen namátkou uveďme hlavní postřehy, které zaujaly nás i hosty. Zazněly při debatě s kormidelníky radnice nebo při následné prohlídce areálu obou větrných elektráren s infocentrem. A také u osmi nízkonákladových energeticky úsporných domů pro mladé rodiny, které se přistěhovaly zlákány přírodním prostředím, ekologickým směřováním i čilým komunitním životem obce:

Nízkoenergetické RD pro mladé rodiny

-       Obec letos po 12 letech končí se splátkami úvěru na větrné elektrárny (coby investici za 82 mil.Kč, zpola hrazené státní dotací) a tak bude nyní zisk z prodeje elektřiny do sítě příjmem obecní kasy už celý! Kdyby šel veškerý zisk z nich na splátky, mohly být sice větrníky splaceny dříve, ale radní si nastavili volnější platební kalendář, aby byla obecní kasa ze zisku aspoň částečně už dotována dříve (dva milióny ročně šly na splátky, jeden obci)...

-       Právě obecní „ekofond“ tak naplňují větrníky, a to sto tisíci ročně. Jsou určeny nejen na energetické projekty, ale i na další ekologická opatření. (Obec např. nemá vodovod ani kanalizaci – právě v rámci posilování soběstačnosti každého tu např. razí záměr „proč na generace zadlužovat obec těmito drahými stavbami, když může mít většina obyvatel svou studnu a septik s vegetační kořenovou čističkou na úrovni doby”.) Žádný proud žádostí o dotaci i půjčku z fondu tu sice nezaznamenávají, ale „kape“ stále - fond se využije každoročně...

-       Kotelnu na štěpku (o celkovém výkonu dvou kotlů 200 kW) zde považují za svou jistotu. Neohrožuje ji – jako u jiných – vykupování paliva konkurenčnímí velevýtopnami spalujícími (v honbě za ekodotacemi) štěpku spolu s uhlím.  Obecní výtopnu jistí velké obecní lesy a také vlastní výkonný štěpkovač s nakladačem pracující za úplatu i pro okolí. Pokud jde o splátky úvěru, je tu jistotou i stálý odběr tepla Domovem důchodců za 25 000 Kč měsíčně. Za zmínku stojí, že kolem kotelny a návazných aktivit je dnes 18 pracovních míst,  čímž je obec v místě největším zaměstnavatelem.

-       Spíše pro doplnění portrétu obce, než pro vazbu s její zelenou energetickou politikou naše skupina nahlédla do života zdejšího Žijícího skanzenu rodiny Vlkových oživující mnohé z dovedností někdejších zemědělců. Nad jiné tu vyniká funkční větrný mlýn, kde si občas rodina opravdu mele mouku. Coby ekocentrum žijící hlavně z grantů ožívá statek pomáhajícími dobrovolníky zejména v létě a přes nedokončenost spousty věcí je trvale lákavou zastávkou (cyklo)turistů všeho druhu.

Funkční větrný mlýn

-       Z příbuzného soudku je i soukromý skanzen lidových staveb Český svět v sousední Dolní Řasnici. Jako hobby ho tu léta se svou stavební firmou „páchá“ a zájemcům zpřístupňuje bývalý novinář Milan Maršálek, jinak též majitel přilehlé hrázděné chalupy s historickou Stalzigovou kovárnou. Zdejší oáza minulosti, ožívající příležitostně kříšením starých či rozvíjením nových zvyků, se udržuje při životě bez grantů - jak dají čas a možnosti. Spíše jako připomínka někdejšího tepu zdejšího cípu Sudet, tolik vykořeněného po odsunu valné části německého obyvatelstva po válce a devastovaného za budování socialismu...

Stelzigova kovárna

Korálky (ne)navlékané na společnou šňůrku

Obě "retro-zastávky" měly v programu našeho setkání svou roli, byť jsou (až na mlýn) už mimo naše téma OZE. I na nich lze totiž ukázat co vše by se také dalo navléknout na pomyslnou šňůrku ucelenější promyšlené koncepce rozvoje celé lokality, při těsnější spolupráci hybatelů podobných oáz. Právě po vzoru regionální rozvojové koncepce k jaké se vzchopily desítky obcí u našich rakouských přátel v kraji WK...

Zde na Frýdlantsku však je zatím hlubší koordinace samospráv vnímána jako riziko. A starosta Novotný poslouží příkladem: v zájmu protipovodňových opatření se takto více sídel na povodí zdejší říčky před časem sdružilo a vybudilo ke společné koncepci, získalo na systém investic i prostředky. Po místních volbách a výměně lidí na radnicích však vztahy postihla studená sprcha. Některé obce od závazků couvly, došlo na ohrožení projektů, rozepře, problémy ... a tak i vzrůst nedůvěry k dalším příliš integračním aktivitám.

Právě na možnosti ale i rizika společného "krajového povědomí" tak ukázala i celá naše "face-to-face-návštěva" Jindřichovicka. Kraje, kde i styk s Polskem a Německem "za kopcem" skýtá možnosti a přínosy široké součinnosti všeho akceschopného – třeba právě s pojítkem zelené nízkoemisní ekoenergetiky. Ale zjevně i kraje, kde tyto tendence ještě nějaký čas asi budou – o generaci zpět za rakouskými příklady – spíše šancí než realitou...

Autor: Karel Merhaut

Foto: Táňa Dutkevičová, Karel Merhaut