Návrh SEAPu: po pitvě na stůl zastupitelů

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Publikoval(-a) Tana Dutkevicova dne 10.02.2014

S únorem 2014 klepe na naše projektové dveře termín pro dotažení prací na společném Akčním plánu udržitelné energetiky pro pětici obcí MAS Mezilesí, tzv. joint SEAP. Tým energetiků spol. Porsenna předložil návrh jeho základních parametrů a tak bylo třeba jej prodiskutovat se zástupci obcí, aby mohl být definitivně doformulován, dotažen do formy povinných tabulek a případových studií a předložen ke schválení zastupitelům vesnic.

I proto jsme starostům navrhli, aby právě je - a samozřejmě i občany se zájmem o věc - pozvali na tzv. účastnické fórum, připravené na 6. února. Přiznejme, že účast v kněžickém infocentru v renovovaném mlýně byla tristní: starostové přišli čtyři, zastupitel ani jeden, pár občanů, za největší ves tohoto společenství (Sloveč) nikdo.

Nicméně diskuse nastala. Hlavně nad klíčovým bodem návrhu: o kolik procent nad dnes již naplněných 37 % úspor CO2 si obce mohou dovolit stanovit svůj společný cíl v SEAPu, když o jeho naplnění bude zjevně rozhodovat především množství kotlů na uhlí nahrazených potřebnými kotli na biomasu? Pravda, meta 50 % úspor CO2 by sice byla efektní a dokonce i limit 47 % by desetiprocentním nárůstem proti dnešku byl sympatický. Nicméně když energetici vyrukovali se zcela konkrétním výpočtem, že i ke splnění hranice 45 % je třeba za sedm let přeměnit z uhlí na biomasu 176 kotlů, starostové se takového úkolu lekli. Následující cca dvě hodinky se proto pitvala především jeho splnitelnost. Když se číslo vydělilo počtem let i obcí, vypadal úkol již reálněji: v každé vsi by průměrně mělo být ročně takto energeticky a ekologicky modernizováno cca „jen“ pět topenišť!

V debatě se pak řešily možné kroky ke splnění takového cíle: využití dotačního titulu Nová zelená úsporám, očekávaného druhého kola krajských „kotlíkových dotací,“ možná intenzivnější propagačně-poradenská kampaň radnic, aby žadatelů přibylo (od letáku do každého domu po získání obcemi či nějakým grantem placeného energetického konzultanta či firmy, kteří by lidem pomohli s náležitostmi dotací), zvážení alespoň symbolických finančních stimulů z obecních pokladen pro ty, kdo podstoupí modernizaci kotle za souběžného podání žádosti o některou z dotací (i když radnice dá jen několika lidem příspěvek pár tisíc korun plus třeba bezúročnou půjčku, mívá to – jak víme z příkladů i v ČR – velmi mobilizující efekt pro další následovníky...), atd. Nápadů jak na to, padlo více – energetické účetnictví pro obecní budovy, zajištění modelové referenční výměny kotle v každé obci, agitace pro kotle na peletky s důrazem na argument, že se vyrábějí v Kněžicích a příznivá cena tohoto paliva může být odběratům garantována dlouhodobě...

Výsledek? Přítomní starostové nakonec se stanovením závazku ve výši 45 % úspor CO2 pro finální verzi svého joint-SEAPu souhlasili. Byť někteří s obavou či výhradou „pokud se nám o tom podaří zastupitele přesvědčit natolik, aby tento závazek schválili“. Tím víc v té souvislosti přítomné zamrzelo, že se právě „schvalovatelé“ diskuze nezúčastnili. Jak se tedy k navržené metě v té které obci postaví, to má ukázat nadcházející měsíc. Připravený SEAP prostě nyní čeká na pět podpisů...

P.S.

Na přelomu února a března schválila joint-SEAP zastupitelstva všech 5 obcí a 10. března byl úspěšně postoupen Paktu starostů a primátorů k odsouhlasení. 

Autor, foto: Karel Merhaut