V regionu nabitém energií

U školy s fotovoltaikou v Otteschlagu zaujal celou skupinu chytrý model spolupráce obce s podnikatelem...
Publikoval(-a) Tana Dutkevicova dne 20.09.2012

Do modelové oázy v kraji Waldviertel Kernland jsme jeli pro inspiraci - nejen jak omílat šlehačku…
Řeknu-li rovnou, že region je dolnorakouský, je jasné, že jde o energii hlavně udržitelnou. Bylo nás 15 a zavedla nás do něho studijní cesta v rámci evropského projektu Komunity pro zelenou energii. Účastní se ho obce mířící k soběstačnosti na poli kilowattů spotřebovávaných v teple a elektřině. To dokládají podpisem evropské Úmluvy (též Paktu…) starostů a primátorů, po němž mají do roka předložit Akční plán udržitelné energetiky (tzv. SEAP). Jeho plnění zaručí, že obec do roku 2020 sníží emise CO2 nejméně o 20 %. Úsporami energie a využitím jejích obnovitelných zdrojů. Země s obcemi na tomto poli méně zkušenými se v projektu učí od těch zdatnějších - my právě od rakouských sousedů. Přesněji - obcí z regionu Waldviertel Kernland, cca 70 km jižně od Českých Velenic.

Ve spádové obci Ottenschlag nás 17. září 2012 čekal tým projektových partnerů s programem exkurze napěchovaným 12 zastávkami. Při poznávacím večeru v zámecké restauraci, štědře nabízející místní lahůdky, došlo na hloubkové představení zdejšího regionu hned ve třech jeho organizačních podobách. Stejně tak my líčíme uvažovaný region náš (Bojkovsko kolem Hostětína, příp. Kněžicko na Nymbursku). Týmy z obou zemí i a zástupci našich obcí se vzájemně poznávají a tak nás od rána už čeká dvoudenní maratón po instalacích OZE všeho druhu.

Jde o osm oáz zelené energie a nádavkem čtyři atraktivní turisticky. Vše jako výsledek promyšleného tažení obcí k metám zvaným energetická soběstačnost i rozmach regionu. Dodejme - donedávna ekonomicky slabšího, takže potřebujícího frontální útok na zemské, státní i evropské dotace jako sůl. A to, byť s úvěry a probuzením všech schopných místních hybatelů, nejde bez dobrých projektů. Zrodily se a po 10 letech. Je už co ukazovat. K jejich výčtu si pak v následujících hodinách sotva stačíme dělat poznámky o zajímavých přístupech, využitých formách i argumentech, ale i dalších zelených plánech zdejších komunit…Dle svých podmínek si vybere asi každý - starostové i úředníci z radnic na Zlínsku, starosta našich (skoro už soběstačných) Kněžic z Nymburska se svými partnery i my organizátoři kolem pražského CITYplanu, koordinujícího projekt v ČR.

Hlavním zdrojem informací o počinech i zdrojích OZE (o některých dostáváme i PPT), pro nás jsou - vedle investorů či provozovatelů konkrétních instalací:
Georg Carl Priesner - vedoucí projektu z vídeňské kanceláře Klimabündnis, která je národním koordinátorem projektu.
Dieter Holzer - předseda (velkého, 33 obcí) LEADER regionu Südliches Waldviertel Nibelungengau, předseda (malého jádrového, 13 obcí) regionu Waldviertler Kernland, který přijal i statut modelového klimatického a energetického regionu, též místostarosta obce Ottenschlag. (Dle mínění všech iniciátor a motor aktivit strhávající svou energií k propojování činností svou obec i vsi malého i velkého regionu!)
Thomas Waldhans - diplomovaný inženýr, který je energetickým a osvětovým manažerem modelového regionu.

Místo nutnosti hltat moře detailů o jednotlivých opatřeních a zdrojích (zajímavých ale pro techniky mezi námi) stojí za to spíše evidovat klíčové inspirace. Z mého bloku za zmínku určitě stojí alespoň tyto:

Energetická vize regionu jako trumf - tak byl zamýšlen a za sedm měsíců s pomocí energetické agentury i dokončen ucelený koncept, kde všech 13 obcí, sdružujících 13 500 obyvatel, zevrubně zinventarizovalo stávající a rozplánovalo nové zdroje OZE i formy úspor megawatthodin a emisí CO2 až do roku 2030! Na 90 stranách se stejným počtem příloh seriózně odhadlo možnosti, náklady, přínosy i rizika. To vše s hlavním cílem akcelerovat hospodářství regionu (od zemědělství po služby - i pro turistiku) a vytvářet pracovní místa řešící odliv mladých lidí. „S koncepcí v ruce může nyní náš model-region v roli garanta, optimalizujícího systémově projekty, efektivněji podporovat u bank i úřadů žádosti našich lidí i obcí o úvěry či dotace na jejich energetické investice!,“ shrnuje váhu koncepce její iniciátor i garant D. Holzer. A dodává: “Přetvořit náš koncept dle jiné metodiky na SEAP už nebude tak těžké. Myslím, že model-region i jeho centrum - Ottenschlag - tak svým povinnostem po vstupu mezi signatáře Paktu starostů dostojí.“

Zelinář s bioplynkou esem zabodoval - tak zní pointa naší exkurze u zemědělce Thomase Mustebauera v Martinsbergu. Bioplynovou stanici o elektrickém výkonu 100 kW s roční produkcí tepla 1 milion kWh vytápí velké skleníky se zeleninou i dům. Zdroj „krmí“ siláží z trávy, hovězím hnojem a odpadem ze zpracování obilí a brambor, který bere od sedláků v okruhu 4 km. Vnímám prokoumané bludiště složité technologie. Propojuje kolony s organickou surovinou, motor, plynojem, obří zásobníky vody, včetně dešťové na zálivku, rozvody, chytré záložní plynové vytápění skleníků. A jde o zacyklené hospodářství, odkud putuje sedlákům zpět digestát jako hnojivo. Mně ale oslovuje i něco jiného. Samozřejmost, s níž zelinář bez zaváhání jasně kontruje na jasnou otázku: „Jistě, že mi energokoncepce modelregionu při vyjednávání úvěru i 30 %ní dotace pomohla! Byl to argument navíc!“

Fotovoltaika s šesti efekty - tak lze shrnout přínosy solární elektrárny o 20 kWp na střeše školy v Ottenschlagu. Postavil jí místní energetický průkopník Franz Führer, obchodující se solárními panely (na svém domě nám ukazuje další solárko, z něho napájený elektromotor hybridního vozu i tepelné čerpadlo s hlubinnými vrty). Nájem školní střechy neplatí, ale po 13 letech zdroj daruje obci. A efekty? Pro školu didaktický (elektřinu, pravda, nevyužije, neb z fotovoltaiky tohoto výkonu musí být odvedena do sítě), pro investora je tu přínos propagační i komerční (investice se mu vrátí i s mírným ziskem), obci, neschopné zdroj zafinancovat, se nabízí zlepšení její OZE-vizitky a po převzetí do konce jeho životnosti, tj. dobře 12 let, zisky do pokladny. A konečně - pro následovníky našeho typu je zde už prošlapaná cesta - právně, ve vychytané smlouvě. Chceme její výtisk k urychlení inspirace? Není prý problém…

Podobných momentů i argumentů bylo cestou víc. Jako inspiromat nám doma při práci se starosty i jejich „ovečkami“ přijdou vhod. Ať už byly v Ottenschlagu v autoservisu Wilhelma Böhma, směřujícího biomasovou výtopnou, soláry na střeše a propagací elektromobility k titulu “emisně neutrální firma“, nebo od sluneční elektrárny na radnici i škole, z domu fandy zelených alternativ, z obecní biovýtopny či z lázní vytápěných též ekologicky. Příp. z projektu modernizace veřejného osvětlení LED-diodami v Martinsbergu, ze získávání tepla z odpadní koupelnové či dešťové vody u firmy RAIN-O-TEC nebo z hájemství firmy Sonnentor ve Sprögnitzu. Zde z bylin od ekosedláků kouzlí čaje a mnoho jiného za využití pasivní přístavby sídla, topení štěpkou i proudu z fotovoltaiky. Tu podílově financovali i zákazníci, což se jim z jejích zisků splácí štědrými poukázkami na firemní biopotraviny. Příbuzný model umožnil v Grafenschlagu, dnes se 60metrovými a brzy až 200metrovými větrníky, aby agregáty podílově financovali také občané. Ti si časem ze zisku za prodanou elektřinu mohli koupit akcie v akciovce, která větrný park vlastní.
Forem spoluúčasti lidí na zrodu alternativních energetických zdrojů je v kraji víc. Stejně jako modelů smluvně ošetřeného partnerství obce s podnikateli při jejich výstavbě i provozování.

Přičteme-li turistická lákadla v podobě se vším všudy makové obce Mohndorf nebo „zážitkový svět whisky“ v Roggenhofu, v dubových sudech s 56 000 litry zlatavého moku ze zdejšího žita (opět s biovýtopnou, bioplynkou i rekuperací tepla), pak je jedno skoro jisté. V nádherném kraji s lesy, jezírky i permanentní nabídkou energetické inspirace, z něhož dnes už mladí odcházejí minimálně, nejsou určitě mnozí z nás naposled.

Třeba i proto, aby přesvědčili další našince, jež sem přivezou či nasměrují, že masivně rozvíjená zelená energetika nemusí být koulí na noze regionu. Ale je naopak zdrojem i podmínkou jeho rozmachu. Tedy ne šlehačkou na dortu, na níž je třeba si napřed vydělat, nýbrž základním náčiním generujícím i (finanční) surovinu, s níž teprve se pak dělají dorty jedna radost! A pro kraj zdravější, bez zpozdilé šlehačky…

Text a foto: Karel Merhaut

Před skleníkem vytápěným bioplynkou v Martinsbergu zaujaly Milana Kazdu (vpravo), starostu Kněžic, kde bioplynem topí rovněž, mnohé technické detaily vysvětlované majitelem Thomasem Mustebauerem
Panel rekuperace, nasávající do třídy základní školy v Grafenschlagu čerstvý vzduch, nám ukazuje energetik model-regionu Thomas Waldhans
Autem s elektromorem, napájeným fotovoltaikou na rodinném domě, se nám v Ottenschlagu pochlubil místní průkopník alternativ Franz Führer.